Historie bezdrátového nabíjení začíná více než sto let zpátky, kdy první pokusy o přenos energie na dálku realizoval Nikola Tesla. Tesla prokázal možnost bezdrátového přenosu elektrické energie experimenty s Tesla cívkami na počátku 20. století, což položilo základy pro dnešní technologie bezdrátového nabíjení.
V 90. letech 20. století došlo k prvním významným krokům ve vývoji bezdrátového nabíjení, když byly vytvořeny první prototypy, které umožňovaly nabíjet baterie bez fyzického spojení s elektrickou sítí. Tyto rané systémy využívaly indukční nabíjení, metodu, která používá magnetické pole k přenosu energie mezi dvěma objekty prostřednictvím indukční cívky.
Postupně s rozvojem technologií a zvyšující se potřebou mobility začaly být tyto systémy dále miniaturizovány a integrovány do všedních zařízení jako jsou mobilní telefony, tabletové počítače a dokonce i některé typy počítačů. Na počátku 21. století představili první výrobci své produkty s integrovaným bezdrátovým nabíjením, což vedlo k rychlému rozšíření této technologie mezi spotřebitelskou elektroniku.
V roce 2008 byla založena Wireless Power Consortium, skupina firem, která definovala standard Qi. Tento standard se rychle stal globálním referencem pro bezdrátové nabíjení, umožňuje kompatibilitu mezi různými zařízeními a eliminuje potřebu různých nabíječek pro různé typy zařízení. Standard Qi využívá rezonanční indukci k efektivnímu přenosu energie a je navržen tak, aby byl bezpečný a snadno použitelný.
Přijetí standardu Qi průmyslem a jeho integrace do širokého spektra zařízení umožnilo lidem nabíjet jejich zařízení s větším pohodlím a efektivitou. S postupem času byly vylepšeny i výkon a efektivita nabíjení, což umožnilo rychlejší nabíjení bez zvýšení spotřeby energie nebo poškození zařízení.